бұлт қуған адамдар (chytání mraků)
zas jsem ztracenej v jiho-východním kazachstánu. nechápu, jak se mi to mohlo stát už podruhý. stojím sám u dlouhý prérijní silnice. nikdo nejezdí. dochází mi chipsy.
po chvíli jede kamion. zastavuje.
"chceš nabrat?" ptá se drsně se tvářící mladej řidič.
"jo." říkám.
silnice ubíhá. hory se odkrývají.
"kam jedem?" ptám se.
"to je můj byznys." říká řidič.
"ok. já jsem tiegh. jsem ze skotska." říkám.
"ok."
"kdo jsi ty?"
"jsem zack. z nevady." říká nabroušeně.
"ok."
"proč si nesundáš tu zimní čepici z hlavy?" ptá se zack. "není zas taková zima."
"no bojím se, že nastydnu, no"
soumrak. stojíme u kamionu, do kterýho jsme doplnili palivo. z nějakýho důvodu tu je automat na snacks a munchies, tak si zack kupuje tyčinku.
"a jakej je ten tvůj byznys?" ptám se.
"to je na dlouho." povídá.
jdu k automatu a kupuju si z něj popkorn.
"povídej."
"potkal jsem tady nedávno takovýho blázna," začíná zack. "říkal, že měl nad domem hromadu mraků. ale ty jednoho dne prej zmizely. řekl, že mi zaplatí hromadu peněz, když mu nějaký nový mraky dovezu. tak jsem si půjčil tenhle kamion a jedu do hor do něj nějaký mraky nachytat."
"ok, to jsem nečekal, ale dobrý." říkám.
stojíme tak vysoko na jedný hoře, jak až se tu dalo vyjet. vidíme odsud čínu. otevíráme korbu kamionu a čekáme. pár mraků se tam fakt chytlo. korbu zavíráme a odjíždíme.
pár dní trávíme na cestě. pak konečně dorážíme do jedný vesnice.
"tohle je barák toho blázna." říka zack a ukazuje na chatrč.
jde k jeho dveřím. sousedka na něj ale křičí, že je ten muž už bohužel po smrti.
"a vy nemáte zájem o pár mraků?" ptá se zack.
"asi ne, dobrý."
vracíme se ke kamionu. zack je hodně naštvanej.
"kdo mi teď zaplatí za všechny ty mraky?!" a otevírá korbu.
žádný mraky tu už nejsou. vypařily se.
zack vzteky ztrácí hlavu, tak radši na chvílu poodcházím o pár kroků dál.
stmívá se. na obloze je už vidět couvající měsíc.
"halo?" oslovuje mě další náhodný obyvatel vesnice.
"ano?"
"vidím, že máte celej velkej kamion," a ukazuje na něj. "zaplatil bych vám fakt dost peněz, kdybyste mi dovezli odněkaď druhou půlku měsíce. někam teď zmizela." a ukazuje na oblohu.
"aha, takhle." jsem trochu zaskočenej.
"pořešíte to s kolegou?" ptá se mě.
"uvidím, co vymyslíme." povídám a vracím se k zackovi, kterej si vzteky kvůli zesnulýmu dlužníkovi roztrhal bundu.
radši mu nic o měsíci říkat nebudu.
"nepojedem teď už o údolí dál?" ptám se.
zack si na sebe nasazuje poničenou bundu.
"ok."