ostrovy

30 Sep, 2026

mám svůj malej ostrov.
sotva se na něj vejde moje chata, kajak, molo, 2 ovocný stromy a malý pole s bramborama.
má to celý cca 60 m2.

bydleli tu moji prarodiče, ale odstěhovali se na kontinent a říkají, že já bych měl taky.
mě ale baví žít off-grid.
používám co nejmíň technologie od tý doby co určitý teo-techno-kratický korporace nenápadně ovládli demokratickej svět.

na západ od mýho ostrova je víc dalších ostrovů. na nějakejch větších ostrovech je i víc domů a obchod.
přibližně 15 km od mýho ostrova je už velká pevnina - zbytek země. ostrovů je tu celkem 45.
nějaký jsou malý opuštěný, nějaký malý s pár obyvatelama, pak i velký s celejma vesnicema, kostelama, obchodama a tak.
občas se tam i pořádají události. dá se k nim doplout do 15 minut.
5 dní v týdnu pluju do práce na jeden z největších ostrovů tady jménem larus, kde je vesnice larus-polis, ale dneska je sobota.

je tu mírný podnebí. často prší. nemám tu elektřinu.
přemýšlím že si tu nainstaluju solární panely, ale ještě jsem se k tomu nedostal.

stmívá se. je bezvětří. trochu zima.
sedám do kajaku a pádluju za pár světlama co svítí v dálce.
pádla čvachtají ve vodě.

připlouvám na jeden z menších ostrovů poblíž mě. jsou tu 3 chatky a benzínka pro lodě.
plujou sem samozřejmě hlavně lidi co používají motorový čluny, ale dá se tu i koupit jídlo jako instantní polívky a podobný věci, což si teď kupuju.

vracím se na svůj ostrov. je ještě chladnějc a skoro úplná tma.
zapaluju si u chaty 2 pochodně a švédskej oheň. v hrnci ohřívám polívku a jím ji s houskou.

beru jednu pochodeň a jdu s ní do chaty.
zapaluju svíčky. sedám si do křesla. otevírám encyklopedii o rybách.
chvíli si čtu a pak v křesle usínám.

probouzím se někdy uprostřed noci.
trochu se zvedá vítr a vlny začínají bouchat o kajak.

v mý chatě je tma.
mám tu mimochodem jen 3 místnosti. obývák co je i ložnice, kuchyni a koupelnu.

já jsem muž, 27 let. skoro ničeho se nebojím a už moc věcí mě nebaví.
pár zájmů ale pořád mám - čtení encyklopedií a objevování blízkejch opuštěnejch ostrovů například.

snažím se žít v souladu s přírodou a až umřu, chci se jednoduše rozložit v hlíně na náhodným ostrově tady.

zas usínám.

svítá. zvedám se z křesla a vycházím z chaty.
svlíkám se a lezu do moře, abych se osvěžil.
rychle zas vylejzám a oblíkám se.

jdu ke kajaku a házím do něj pár věcí - trochu jídla, pití, pár vrstev oblečení navíc.
dneska vyrazím na jeden vzdálenější ostrov, na kterým je zřícenina asi 1 000 let starý stavby.

mimochodem, v okolí jsou démoni. asi. myslím si to.
v blízkosti mýho ostrova se sice moc nepohybujou a lidi z ostrovních vesniček mi říkají že neexistujou vůbec, ale podle mě někde v okolí jsou.
občas, sem a tam. nevím teda jak by měli vypadat. řekl bych že budou u tý zříceniny kam jedu.

doplouvám na ostrov. vidím rozpadlinu pevnosti už z vody. uvazuju kajak, sedám si pod břízy u břehu.
chvilku odpočívám a pak vyndávám z kajaku sekeru a začínám připravovat oheň. vytahuju mapu, na kterou si sám doplňuju zajímavý body v mým okolí.
tenhle ostrov se jmenuje vetusia. je mimochodem 5 km od mýho ostrůvku, kterej někdo kdysi pojmenoval velnu.
nad mořem krouží velký ptáci. jsou celý bílý, ale nejsou to racci. nevím, v ptákách se nevyznám.
chtěl bych si o nich koupit encyklopedii až popluju někdy do města.
do rozžhavenýho popela dávám brambory. čekám. vyndávám je z ohně, solím je a jím.

procházím ostrov a zříceninu.
ta se z většiny skládá jen ze zbytků kamennejch zdí, ale jsou tu i dva zbytky věží, do kterejch se dá vejít, ale chybí jim střecha.
celý je to obrostlý hlavně břízama a borovicema. celej ostrov působí mrtvě a mírumilovně.
nevnímám tu žádný stopy zlý energie nebo jak to nazvat.

a je pondělí ráno. vstávám v 6:00 a pluju na ostrov larus, kde operuje firma, která dodává zásoby jídla a materiálů na pár menších ostrůvků.
já jim dělám kurýra v jejich motorový lodi.
většinou mám do oběda rozvezeno a pak jdu do obchodu v larus-polis a koupím si tam jídlo a pluju zas k sobě a často jdu hned na pár hodin spát.

dneska se ale v larus-polis zastavuju u kámoše.
"tak co děláš celou dobu?" ptá se mě. jmenuje se tarmo.
"nic. čtu si. prozkoumávám."
"všechno je už prozkoumaný, meelisi." říká mi hned. "podívej se na mapu. nebo kašli na to. proč chceš žít pořád sám v tý chatrči?"
"účastnit se naplno civilizace už není jako dřív. je čímdál větší totalita." snažím si mu vysvětlit.
"to aby si každej nemohl dělat co chce."
"achjo." nechce se mi to debatovat. "nemáš tady v domě pořád tu encyklopedii o ptákách co tu žijou?" ptám se.
"mám, ale když ti ji dám, tak zas na 3 měsíce zmizíš do svý chajdy."
stejně mi ji nakonec půjčuje a já zas odplouvám.

sedím zas u sebe v křesle při svíčkách a čtu si o ptákách.
ty ptáci co jsem viděl na ostrově vetusia byli rybáci běločelí - sterna striata.

svítá. vstávám do práce.
nemůžu tomu uvěřit. pár těch rybáků se zrovna teď objevilo na mým ostrově. docela náhoda.
no nebudu je strašit a odpluju do práce.

pluju k ostrovu larus a vidím kouř. pár domů hoří. po pobřeží chodí vojáci.
otáčím se a vracím se k sobě.

delší dobu se diskutovalo, že impérium #2 zaútočí a teď je to tady.
rychle doplouvám na svůj ostrov.
běžím do chaty a tam otevírám tajnej vchod do sklepa.
mám tu hromady brambor, rýže, sušenýho ovoce, konzerv s masem a další zásoby. ze zbraní tu mám 1 samopal a 2 luky s hromadou šípů.
voda je problém protože tu beru z veřejný studny co je na blízkým ostrově 1 km od mýho ostrova, kde nikdo sice nebydlí a nehlídá, ale musím kvůli ní na moře.

co budu dělat, až vojáci připlujou i na můj ostrov?
hlavní pevnina už musela padnout, tak už jen obsazujou tyhle zbylý ostrovy. kdybych používal mobil a internet, tak bych o tom věděl dopředu, ale co už.

naložím zásoby do člunu a zkusím odplout dál od hlavní pevniny?
nebo se tu zabarikáduju?
každopádně to tu musí vypadat, že tu nikdo nebydlí.
nebo se vzdám? jak se chovají k civilistům?

vycházím rychle ze sklepa, abych uklidil kajak do chaty.
hned potom co jsem ho poklidil, tak vidím z okna přilítat k mýmu ostrovu velkej dron.
prosím, ať to tu nevyhodí do vzduchu, to by byl rychlej konec.
dron se chvilku vznáší okolo ostrova a pak odlítá k jinýmu ostrovu.
rybáci co se mi usadili na ostrově mu ani nevěnovali moc pozornosti.

čekám u okna se samopalem do konce dne a nic se neděje.
přichází noc.
zapaluju si na zemi za závěsem jednu svíčku a vytahuju zas encyklopedii o ptákách a na rozptýlení si čtu o pár z nich kde sídlí.
každých 5 minut ale kontroluju okno.
jsem vzhůru až do rána a pořád se nic neděje.
jdu se schovat do sklepa na karimatku a na pár hodin usínám.
probouzím se a piju trochu vody. mám tu v zásobě už jen pár litrů.
jdu se znova podívat k oknu.
nic se neděje.

po chvíli se něco dít začíná.
po moři sem pluje motorovej člun a na něm je jeden voják.
připlouvá k mýmu molu, uvazuje člun a vystupuje se zbraní na ostrov.
neví o mě, ale pro jistotu se pořád dívá po mý chatě, jestli se v ní něco nehýbe.
já jsem dobře skrytej ve tmě chaty za závěsem, takže mě jen očima vidět nemůže.
voják se pak dívá na ty rybáky co teď sedí na mejch stromech.
zvedá jejich směrem zbraň a míří na ně. ten hajzl.
pak si to rozmýšlí a jde ke dveřím chaty a kope do nich.
je zamčeno tam jde k oknu a vykopává sklo dovnitř a přikrčuje se se zbraní dole, jestli přece jen náhodou uvnitř někdo není.
pak leze dovnitř a rozhlíží se tu.
já jsem dobře schovanej za svojí malou knihovnou v rohu a jen skrz malou mezeru v knížkách na něj mířím zbraní.
on je očividně idiot. můžu ho teď zabít. ale to nechci. co mám dělat.

voják chodí pár minut po chatě a pak si sedá do mýho křesla a odkládá zbraň. vzdychá. dává hlavu do dlaní.
po pár minutách se zvedá a jde zpátky ke svýmu člunu, ale bez svojí zbraně, kterou nechává u křesla. je to idiot.
zbraň mu rychle schovávám a jdu za ním před chatu.
on vyndává ze člunu bedny se zásobama na můj ostrov a netuší, že na něj už mířím.
pak se otáčí a vidí mě.

kleká si na zem a zvedá ruce.
"já jsem si to nevybral." říká vystrašeně.
"celá naše země je už váma obsazená?" ptám se ho.
"jo. jen já a pár desítek dalších tu jen máme pohlídat aktivity na těhle poloprázdnejch ostrovech. nechci nikomu nic udělat."
co mám dělat. zabije mě, když bude mít možnost?
když ho pošlu ať odpluje pryč, tak na mě beztak pošlou dron a odpálí mě. sklápím svoji zbraň.
musím ho teda zabít. ale když ho zabiju, tak stejně přiletí dron. a já ho stejně zabít nechci.
má on mě zabít? jak to mám poznat?
házím svoji zbraň do moře a utíkám pro jeho zbraň a i tu tam házím.

utekl týden.
jsme tu pořád spolu.
ani jeden nechceme zabít toho druhýho.
on tu ale musí zatím podle rozkazu zůstat a já nehodlám kvůli němu odejít. občas plujeme spolu pro vodu.
a občas se i bavíme o situaci na pevnině i když k sobě máme zášť.
ani jeden z nás ale nechce být v situaci ve který je.

já mám jídla pořád dost, ale jemu začíná docházet.
ryby mu zrovna moc neberou.
požádal svýho nadřízenýho, aby si mohl doplout pro nový zásoby. ten mu ale řekl, že má vzít mě moje jídlo.
já mu svoje jídlo ale určitě nedám.

jdu spát a zamykám se jako vždycky v chatě, pak ve sklepě a spím se svým utajeným lukem v rukou.

ráno se probouzím.
jako vždycky opatrně vycházím ze sklepa, pak z chaty.
a vidím, jak voják opíká na ohni rybáka běločelýho.
vracím se do chaty.
vycházím z chaty, v rukou mám luk a šípy.
střílím mu šíp do ramene, on padá s křikem na zem.
beru mu vysílačku a tajnou druhou zbraň co měl u sebe a doteď skrejval.
válí se po zemi a křičí.
sedám si na kraj ostrova k vodě.
voják vytahuje nějaký další komunikační zařízení z vesty a vysílá nějakej signál.
tak a to je konec.
jdu do chaty pro dýmku.
jdu na molo. dýmku zapaluju. v rukách mám pořád luk se šípama. a čekám na dron, proti kterýmu nemám šanci.