sólo levelování
sólo levelování.
ne vždycky leveluju nahoru. často i dolů a to hodně dolů.
vždycky jsem sólo.
levelování s někým po boku je iluze, protože nejsme spolu ve stejným světě.
jen se to tak zdá.
a taky chodím do strany po levelu, což je takový bruslení po okolí.
to může být zábava nebo utrpení.
zábava i utrpení pointy dává i bere zároveň.
vnímání funkčnosti yin yangu je závislý na schopnosti měnění perspektiv.
někdy jsou na levelech portály do jinejch světů, ale těžko říct, kde ty světy jsou a jak spolu souvisí.
někdy mám pocit, že leveluju a přitom stojím na místě a někdy leveluju a nevím o tem.
posledních pár let ale považuju za levelování spíš pochopení toho, co levely jsou a proč tu jsou.
levelování je i pochopení, že levely nahoře i dole jsou ve skutečnosti ta stejná věc, což je paradox.
pochopení, že svět je série paradoxů je ale další level, což je hned další paradox.
aktuálně je 01:54.
včera jsem měl kakao, což jsem asi roky neměl.
blíží se zima. díky bohu, že je léto pryč.
budu zas sám, protože nikdo moje levely nevidí a všichni tvrdí, že já zas nevidím jejich levely.
těžko říct, jestli je vidím nebo ne. já bych samozřejmě řekl, že jejich levely z velký části vidím.
je pro mě teď mnohem snažší padat, než stoupat.
co s tím. jak to mám vnímat?
nemám vliv na situace a ani na to, jak je vnímat, protože to by dávalo moc smysl a "smysl" neexistuje.
všechno bylo daný a kdo říká že ne, tak by měl pochopit, že bylo daný, že tohle bude říkat. a bylo daný, jestli to pochopí.
jak hluboko budu padat?
je to paradox, protože není kam padat.
protože dualita je jen jeden celek.
ale znova - až spadnu, mimo levely, do propasti, tak se tady někde znova objevím a zas budu levelovat, protože zapomenu, co to levely jsou a nikdy to neskončí a nikdy to smysl mít nezačne.
naprostý šílenství.
no nic.
vraťme se zas na svoje místa.